Čím jsem starší, tím více vnímám okamžiky, kdy mě satan pokouší.
Renda mě ubezpečil, že to je normální.
Protože nemám na to psát o svých pokušeních, v tomto článku budu postupně hromadit písemně dochovaná pokušení jiných křesťanů.
pátek 31. prosince 2010
Královec na běžkách - pod 50cm nelze
Dnes jsme po letech znovu vyzkoušeli trasu Královec - Požár - Končitá na běžkách. Konečně jsem pochopil, co myslel Tom M. hrádecký, nyní klobucký, když nám říkal: nevíte, co ve Slavičíně máte.
Na této trase se při 20-30cm sněhu rozumně běžkovat nedá.
Protože většina trasy vede lesem, kde je sněhu ještě míň, pořád jsme dřeli o kamínky nebo zadírali o blato vyjetých kolejí od traktoru. Naštěstí máme běžky letité, takže rýhy ve skluznici nemrzí. Lesem se kritické úseky objet nedají, protože je moc hustý. Až na Požár se jede pořád do kopce a v takových podmínkách je jednodušší ty běžky sundat a jít pěšky.
Až nahoře na hřebeni to bylo lepší, ale to je ke Končité jenom 2km.
Samozřejmě jsem několikrát spadl, naštěstí většinou do měkkého. Památný držkopád byl po skoku přes mohutný pařez (nechápu, jak se ty běžky mohly nezlomit).
Minule to bylo horší - pád na ledových plotnách mezi břízkami mě bolel ještě 2 týdny.
Tož měli jsme jít radši klasiku na Petrůvku no.
Na této trase se při 20-30cm sněhu rozumně běžkovat nedá.
Protože většina trasy vede lesem, kde je sněhu ještě míň, pořád jsme dřeli o kamínky nebo zadírali o blato vyjetých kolejí od traktoru. Naštěstí máme běžky letité, takže rýhy ve skluznici nemrzí. Lesem se kritické úseky objet nedají, protože je moc hustý. Až na Požár se jede pořád do kopce a v takových podmínkách je jednodušší ty běžky sundat a jít pěšky.
Až nahoře na hřebeni to bylo lepší, ale to je ke Končité jenom 2km.
Samozřejmě jsem několikrát spadl, naštěstí většinou do měkkého. Památný držkopád byl po skoku přes mohutný pařez (nechápu, jak se ty běžky mohly nezlomit).
Minule to bylo horší - pád na ledových plotnách mezi břízkami mě bolel ještě 2 týdny.
Tož měli jsme jít radši klasiku na Petrůvku no.
úterý 28. prosince 2010
Milostivé léto aneb reset společnosti
Po aféře Drobil jsem došel k názoru, že kapitalismus nutně potřebuje reset - návrat do stavu, kdy mají všichni stejně. Protože zloději, paraziti, rychlozbohatlíci a další pakáž svým nemorálně nabytým majetkem blokuje nebo přímo ničí životy ostatních lidí.
Jediný reset by ale nestačil, zloději by si rychle nakradli znovu - jak rychle lze rozkrást státní majetek už nám ukázala kuponová privatizace. Aby zloději neměli motivaci krást, musel by se reset dělat pravidelně, minimálně 1x za 20 let.
Kamarád Marek S. mě ale v buse ze Zlína vyvedl z omylu: provedení resetu je velmi složité a velmi náchylné ke korupci, jak již ukázala...
Markovým příkladem je první pozemková reforma 1919-1935, jejímž cílem bylo rozdělit mezi široké vrstvy obyvatel půdu, vlastněnou tehdy hlavně církví a relativně malým počtem šlechticů a velkostatkářů.
Průběh reformy byl bohužel spjat s velkým počtem výjimek a obrovskou korupcí. Výsledkem bylo, že
Kolektivizace
Kolektivizace nebyla dílem ďábelsky zlých komunistů, jak je nám dnes prezentováno.
Ideu kolektivizace podporovali široké masy bezzemků, na které se v předchozích pozemkových reformách nedostalo. Motivaci bezzemků snadno pochopí každý, kdo se snaží dnes koupit rozumně položený stavební pozemek v našem městečku: je to nemožné, protože všechny rozumné pozemky jsou blokovány spekulanty nebo lidmi, kteří nechtějí prodat.
Tehdejší bezzemci ale nepotřebovali (malé) stavební pozemky. Potřebovali v té době mnohem cennější dobrou zemědělskou půdu, která by dokázala uživit jejich rodinu po celý rok - nezapomeňte, že žádná dnešní zemědělská velkovýroba levných potravin tehdy neexistovala, doma se jedlo hlavně to, co si kdo vypěstoval.
Jakkoli byla idea kolektivizace dobrá, její provedení rukou komunistů nemohlo dopadnout jinak než dalšími křivdami a zlem.
Milostivé léto
Soused Renda přinesl další příklad pravidelného resetu, který byl prováděn už za Mojžíše - Milostivé léto.
Při hledání článku na toto téma jsem našel přesně rok starý výborný článek Kláry Samkové, ve kterém navrhuje úplně stejnou periodu resetu jako já - 20 let.
Při přemýšlení nad algoritmy milostivého léta jsem se zapletl hned v úvodních podmínkách, např.: jak spravedlivě nastolit výchozí stav? Jak vrátit půdu, na které mezitím vyrostla továrna? A hlavně: pokud dobrým, snaživým podnikatelům zestátníme každých 20 let jejich továrnu a ta bude posléze rozkradena korupčníky, odstěhují se všichni dobří lidé tam, kde žádné resety nejsou. A pokud každých 20 let vymažeme dlužníkům všechny dluhy, stane se nesplácení půjček celospolečenským fenoménem. To raději zakažme půjčky!
Spravedlivý reset společnosti je zřejmě lidsky neproveditelný.
Jak tedy vyřešit to, co pronásleduje kapitalismus odedávna - tj. hromadění pozemků, majetku, a moci v rukou lidí, kteří by správně měli sedět ve vězení?
Tady je mé řešení:
Za prvé, každý z nás má tu moc vystoupit proti zlodějům a nepoctivcům. Není třeba žádné násilí, na černotu stačí posvítit. Dělal to už Kristus (zcela pravidelné narážky na celníky, zákoníky...) a po něm mnoho dalších - třeba Antonín z Padovy, jehož očistný vliv na společnost, ve které žil, byl obrovský.
Pokud na takové "svícení" nemáte odvahu, i tak nezoufejte. Renda odkazuje k 7. kapitole proroka Daniele: "Zasedl soud a byly otevřeny knihy".
A pokud náhodou některý ze zlodějů Boží spravedlnosti ještě uniká, nebojme se: smrti neunikne nikdo.
Největší bohatství, které lze beze ztráty předat potomkům, je bohatství ducha. Neboť materiál v dnešním superrychlém světě ztrácí hodnotu dřív, než děti dospějí !
Jediný reset by ale nestačil, zloději by si rychle nakradli znovu - jak rychle lze rozkrást státní majetek už nám ukázala kuponová privatizace. Aby zloději neměli motivaci krást, musel by se reset dělat pravidelně, minimálně 1x za 20 let.
Kamarád Marek S. mě ale v buse ze Zlína vyvedl z omylu: provedení resetu je velmi složité a velmi náchylné ke korupci, jak již ukázala...
Markovým příkladem je první pozemková reforma 1919-1935, jejímž cílem bylo rozdělit mezi široké vrstvy obyvatel půdu, vlastněnou tehdy hlavně církví a relativně malým počtem šlechticů a velkostatkářů.
Průběh reformy byl bohužel spjat s velkým počtem výjimek a obrovskou korupcí. Výsledkem bylo, že
- rodiny mnohých v té době aktivních politiků získaly velké množství půdy jako "odměnu za zásluhy"
- mnoho šlechtických rodů nepřišlo o tisíce hektarů, ale jen pár desítek či set
- církev prý dokonce svůj majetek ještě zvětšila.
Kolektivizace
Kolektivizace nebyla dílem ďábelsky zlých komunistů, jak je nám dnes prezentováno.
Ideu kolektivizace podporovali široké masy bezzemků, na které se v předchozích pozemkových reformách nedostalo. Motivaci bezzemků snadno pochopí každý, kdo se snaží dnes koupit rozumně položený stavební pozemek v našem městečku: je to nemožné, protože všechny rozumné pozemky jsou blokovány spekulanty nebo lidmi, kteří nechtějí prodat.
Tehdejší bezzemci ale nepotřebovali (malé) stavební pozemky. Potřebovali v té době mnohem cennější dobrou zemědělskou půdu, která by dokázala uživit jejich rodinu po celý rok - nezapomeňte, že žádná dnešní zemědělská velkovýroba levných potravin tehdy neexistovala, doma se jedlo hlavně to, co si kdo vypěstoval.
Jakkoli byla idea kolektivizace dobrá, její provedení rukou komunistů nemohlo dopadnout jinak než dalšími křivdami a zlem.
Milostivé léto
Soused Renda přinesl další příklad pravidelného resetu, který byl prováděn už za Mojžíše - Milostivé léto.
Při hledání článku na toto téma jsem našel přesně rok starý výborný článek Kláry Samkové, ve kterém navrhuje úplně stejnou periodu resetu jako já - 20 let.
Při přemýšlení nad algoritmy milostivého léta jsem se zapletl hned v úvodních podmínkách, např.: jak spravedlivě nastolit výchozí stav? Jak vrátit půdu, na které mezitím vyrostla továrna? A hlavně: pokud dobrým, snaživým podnikatelům zestátníme každých 20 let jejich továrnu a ta bude posléze rozkradena korupčníky, odstěhují se všichni dobří lidé tam, kde žádné resety nejsou. A pokud každých 20 let vymažeme dlužníkům všechny dluhy, stane se nesplácení půjček celospolečenským fenoménem. To raději zakažme půjčky!
Spravedlivý reset společnosti je zřejmě lidsky neproveditelný.
Jak tedy vyřešit to, co pronásleduje kapitalismus odedávna - tj. hromadění pozemků, majetku, a moci v rukou lidí, kteří by správně měli sedět ve vězení?
Tady je mé řešení:
Za prvé, každý z nás má tu moc vystoupit proti zlodějům a nepoctivcům. Není třeba žádné násilí, na černotu stačí posvítit. Dělal to už Kristus (zcela pravidelné narážky na celníky, zákoníky...) a po něm mnoho dalších - třeba Antonín z Padovy, jehož očistný vliv na společnost, ve které žil, byl obrovský.
Pokud na takové "svícení" nemáte odvahu, i tak nezoufejte. Renda odkazuje k 7. kapitole proroka Daniele: "Zasedl soud a byly otevřeny knihy".
A pokud náhodou některý ze zlodějů Boží spravedlnosti ještě uniká, nebojme se: smrti neunikne nikdo.
Největší bohatství, které lze beze ztráty předat potomkům, je bohatství ducha. Neboť materiál v dnešním superrychlém světě ztrácí hodnotu dřív, než děti dospějí !
pondělí 27. prosince 2010
O relativismu, multikultularismu a dalších levičáckých zhovadilostech...
...krásně píše ve svém článku Myšlenková úroveň multikulturalismu Jiří Fuchs.
Trhání mandlí: po 4 měsících...
...se ukázalo, že jsem měl pravdu.
Máme zimu a synek je v kuse nemocný, stejně jako loni.
Ani chrápání v noci se nespravilo.
Kolik dětí ještě bude muset zemřít, aby se tato stupidní řeznická praktika konečně zařadila do šuplíku velkých omylů lékařství, jako třeba pouštění žilou?
Máme zimu a synek je v kuse nemocný, stejně jako loni.
Ani chrápání v noci se nespravilo.
Kolik dětí ještě bude muset zemřít, aby se tato stupidní řeznická praktika konečně zařadila do šuplíku velkých omylů lékařství, jako třeba pouštění žilou?
pátek 1. října 2010
Tahle země není pro tmavý'
Byl jednou jeden kopeček,
na kopečku domeček,
v domečku žil dědeček...
No, byl to spíš dědek.
Vypil každý soudek,
dlužil moc korunek,
a tak přišel soud.
Soud obstavil majetek,
EON vypnul proud.
Děda dostal nápad:
sežene si někoho,
kdo nebude chápat,
co se píše v katastru,
a nebude se ptát.
Úloha přetěžká
potrápila dědečka:
„Co když se to dozví,
než zaplatí mé dluhy?
Musí to být někdo...
kdo je tady nový,
s nikým se nebaví...“
A pak potkal Romy.
Hned za další měsíc,
stopadesát tisíc,
dali mu na příslib:
„Domek bude váš“!
Říkanka o dědkovi pokračuje smutně prozaickým příběhem.
Jednou odpoledne v roce 2009 jdu takhle se synkem po dědině a potkám známého. Říká: „Už to víš? Do dědiny se nám nastěhovali cigáni! Nejdřív jich přijelo 5, další den 10 a teď jich je 30 v jednom domečku!“.
O kus dál další zpravodaj hlásí: „Je to hrůza, to tak přece nesmíme nechat, musíme s tím něco udělat!“.
Byl jsem na tu „hrůzu“ zvědavý, ale nemusel jsem dlouho čekat: druhý den ráno jeli Romové autobusem do městečka. Slušně a čistě oblečení – několik dětí a máma. Když jsem přišel na zastávku, všichni slušně pozdravili. Zdravili vždycky, na rozdíl od většiny bílých dětí, která nezdraví nikdy a nikoho.
Oproti předpokladům nepokrytě rasistické části obyvatel se život v dědině k horšímu nezměnil. Romské děti si brzo našly kamarádky a kamarády, jejich rodiče si práci nenašli, přiřadili se k 12% nezaměstnaných, resp. pokud je pravda, že romský otec měl invalidní důchod, pak také (odhadem) k 70% důchodců žijícím v naší dědině. Zkrátka – taková normální rodinka.
Stížnosti na přistěhování Romů časem utichly, jenom občas se známí z městečka soucitně zeptali, jak se nám žije v novém sousedství? Trpělivě jsem pokaždé vysvětlil, jak se věci mají, ale dobré zprávy nemají tu průraznost špatných.
Pak v září 2010 rodina zmizela. Na webu městečka se objevil dotaz sousedky „přes cestu“:
Rómská komunita Nevšová
Lenka Puškárová | 23.7.2010 10:42:21
Vážený pane starosto,
před 4 lety jsem zakoupila k rekreačním účelům domek v Nevšové.Do doby než se nastěhovala do exekučního domu č.113 romská rodina,víkendové pobyty a celé prázdniny byly pro moji rodinu odpočinkovými chvílemi...
Odpověděl: Ing. Jaroslav Končický, starosta | 2.9.2010 20:56:49
Dobrý den. Velmi se tazatelce omlouvám, že jsem velmi dlouho neodpovídal. Důvod je jednoduchý - problém bylo nutno prostě vyřešit. Dnes už můžu s úlevou jak Vám, tak všem (zejména Nevšovjanům) říct - je hotovo, problém je vyřešen. A také se omlouvám za podstatné zkrácení dotazu - máte pravdu, tahle problematika je totiž velmi palčivé téma. To je jistě vidět i z odpovědi:-) Děkuji za pochopení.
A ve Zpravodaji 10/2010 na straně 2 v rubrice „Ptají se lidé“ se objevily další informace:
Kam zmizela romská rodina z Nevšové?
Nezmizela, přestěhovala se. Romská rodina, na kterou se ptáte, žila v domě č. p. 111 v poměrně neutěšených podmínkách. Špatný je také stavebně-technický stav domu. Myslím, že v současné době je celá tato záležitost dořešena. Romové nalezli svůj další domov mimo území města, dům by měl v nejbližší době získat do vlastnictví jeden z místních obyvatel, který jej hodlá zdemolovat a na jeho místě vystavět nový rodinný dům. Vzhledu Nevšové tento krok zcela jistě prospěje.
To, co se stalo romské rodině (naletěli podvodníkovi, neměli práci), stává se běžně i v rodinách bílých.
Proto bych rád poprosil všechny bílé spoluobčany, aby si příště odpustili rasistické řeči o cigánech a apriorní odsudky.
na kopečku domeček,
v domečku žil dědeček...
No, byl to spíš dědek.
Vypil každý soudek,
dlužil moc korunek,
a tak přišel soud.
Soud obstavil majetek,
EON vypnul proud.
Děda dostal nápad:
sežene si někoho,
kdo nebude chápat,
co se píše v katastru,
a nebude se ptát.
Úloha přetěžká
potrápila dědečka:
„Co když se to dozví,
než zaplatí mé dluhy?
Musí to být někdo...
kdo je tady nový,
s nikým se nebaví...“
A pak potkal Romy.
Hned za další měsíc,
stopadesát tisíc,
dali mu na příslib:
„Domek bude váš“!
Říkanka o dědkovi pokračuje smutně prozaickým příběhem.
Jednou odpoledne v roce 2009 jdu takhle se synkem po dědině a potkám známého. Říká: „Už to víš? Do dědiny se nám nastěhovali cigáni! Nejdřív jich přijelo 5, další den 10 a teď jich je 30 v jednom domečku!“.
O kus dál další zpravodaj hlásí: „Je to hrůza, to tak přece nesmíme nechat, musíme s tím něco udělat!“.
Byl jsem na tu „hrůzu“ zvědavý, ale nemusel jsem dlouho čekat: druhý den ráno jeli Romové autobusem do městečka. Slušně a čistě oblečení – několik dětí a máma. Když jsem přišel na zastávku, všichni slušně pozdravili. Zdravili vždycky, na rozdíl od většiny bílých dětí, která nezdraví nikdy a nikoho.
Oproti předpokladům nepokrytě rasistické části obyvatel se život v dědině k horšímu nezměnil. Romské děti si brzo našly kamarádky a kamarády, jejich rodiče si práci nenašli, přiřadili se k 12% nezaměstnaných, resp. pokud je pravda, že romský otec měl invalidní důchod, pak také (odhadem) k 70% důchodců žijícím v naší dědině. Zkrátka – taková normální rodinka.
Stížnosti na přistěhování Romů časem utichly, jenom občas se známí z městečka soucitně zeptali, jak se nám žije v novém sousedství? Trpělivě jsem pokaždé vysvětlil, jak se věci mají, ale dobré zprávy nemají tu průraznost špatných.
Pak v září 2010 rodina zmizela. Na webu městečka se objevil dotaz sousedky „přes cestu“:
Rómská komunita Nevšová
Lenka Puškárová | 23.7.2010 10:42:21
Vážený pane starosto,
před 4 lety jsem zakoupila k rekreačním účelům domek v Nevšové.Do doby než se nastěhovala do exekučního domu č.113 romská rodina,víkendové pobyty a celé prázdniny byly pro moji rodinu odpočinkovými chvílemi...
Odpověděl: Ing. Jaroslav Končický, starosta | 2.9.2010 20:56:49
Dobrý den. Velmi se tazatelce omlouvám, že jsem velmi dlouho neodpovídal. Důvod je jednoduchý - problém bylo nutno prostě vyřešit. Dnes už můžu s úlevou jak Vám, tak všem (zejména Nevšovjanům) říct - je hotovo, problém je vyřešen. A také se omlouvám za podstatné zkrácení dotazu - máte pravdu, tahle problematika je totiž velmi palčivé téma. To je jistě vidět i z odpovědi:-) Děkuji za pochopení.
A ve Zpravodaji 10/2010 na straně 2 v rubrice „Ptají se lidé“ se objevily další informace:
Kam zmizela romská rodina z Nevšové?
Nezmizela, přestěhovala se. Romská rodina, na kterou se ptáte, žila v domě č. p. 111 v poměrně neutěšených podmínkách. Špatný je také stavebně-technický stav domu. Myslím, že v současné době je celá tato záležitost dořešena. Romové nalezli svůj další domov mimo území města, dům by měl v nejbližší době získat do vlastnictví jeden z místních obyvatel, který jej hodlá zdemolovat a na jeho místě vystavět nový rodinný dům. Vzhledu Nevšové tento krok zcela jistě prospěje.
To, co se stalo romské rodině (naletěli podvodníkovi, neměli práci), stává se běžně i v rodinách bílých.
Proto bych rád poprosil všechny bílé spoluobčany, aby si příště odpustili rasistické řeči o cigánech a apriorní odsudky.
úterý 21. září 2010
Slavičín - Baník 5:4 na penalty
Fotbal byl pěkný, ale ještě větší sranda byla s baníkovci v buse do Slavičína:
Autobus najíždí na kopec Obětová (CHKO Bílé Karpaty, 511 m.n.m.)
Autobus najíždí na kopec Obětová (CHKO Bílé Karpaty, 511 m.n.m.)
Fanoušci:
On1: „Kurva my jsme na horách!“
On2: „To sou Beskydy, p.čo!“
Všichni: „Beskyde, Beskyde...“
„Pane řidič, jeď, hop hop hop!“
Pokřik: Baník Ostrava (cca 10x)
"Katovice, Katovice, ..."
"Baníčku my jsme s Tebou, neopustíme Tě"
"Už je to kousek, takže:
Baníčku my jsme s Tebou, neopustíme Tě
nikdy Tě nezradíme, ..."
(Zastávka Petrůvka)
(pokřik na vystupující slečnu): "Nevystupuj, pojď s nama na fotbal
Ty jsi dobrá, pojď s nama!"
Řidič: "tady jedů ludé nadělaní z práce, jestli chcete dělat bordel, tak si vystupte"
Slavičín:
Všichni: "Už jsme tady! Už jsme tady!"
On1:"Tak teď nás můžeš vyrazit!"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)