Vaše Magnificence, vážený pane rektore, Spectabiles, Honorabiles,
vážení členové akademické obce, vážení hosté, drazí rodiče a blízcí!

Byl jsem požádán, abych zde promluvil za nás - čerstvé absolventy doktorských studijních programů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Přestože naše obory i témata jsou od sebe vzdálené, lze mezi nimi najít společný prvek: čas a úsilí, které jsme jim museli věnovat.

Myslím, že společný byl i náš počáteční dojem: stáli jsme pod horou, kterou jsme měli zdolat a přitom přemýšleli, jestli to má smysl, když nahoře nečeká ani bohatství, ani sláva. Navíc kolem nás sprintovali konkurenční výpravy s výborným vybavením, občas některá z nich k vrcholu odletěla helikoptérou...

A tak, když jsem přemýšlel, jakými slovy povzbudit své kolegy doktory ke zdolávání dalších a dalších vrcholů, první věc, která mne napadla byl slogan „historie preferuje umění, vědu a nové objevy před světskou slávou a mocí“.

Příkladem toho, že ani nejmocnější z mocných nemohou porazit tvůrčího ducha, je náš slavný předchůdce Otto Wichterle, jehož vědecká dráha byla na samém začátku dramaticky ovlivněna uzavřením vysokých škol za nacistické okupace. To, co se vypadalo jako nepřekonatelný úklad politické zvůle, se vzápětí obrátilo v jeho prospěch, protože získal místo zde ve Zlíně, ve Výzkumných chemických dílnách firmy Baťa. Získal tak úplnou tvůrčí svobodu, dále rozvinul svůj teoretický i experimentální talent, vytvořil nový materiál silon a jak píše ve svém životopise, tento pobyt měl mnohostranný význam pro celý jeho další život.

Dovolte, mi abych zde poděkoval naší univerzitě za výborné materiální a pracovní podmínky, o kterých se našim předchůdcům ani nesnilo.

Velké díky patří samozřejmě i naším rodinám, kolegům a nadřízeným za to, že nás po celou dobu podporovali a motivovali dokončení našich disertačních a habilitačních prací.

Děkuji.