Byl jednou jeden kopeček,
na kopečku domeček,
v domečku žil dědeček...
No, byl to spíš dědek.
Vypil každý soudek,
dlužil moc korunek,
a tak přišel soud.
Soud obstavil majetek,
EON vypnul proud.
Děda dostal nápad:
sežene si někoho,
kdo nebude chápat,
co se píše v katastru,
a nebude se ptát.
Úloha přetěžká
potrápila dědečka:
„Co když se to dozví,
než zaplatí mé dluhy?
Musí to být někdo...
kdo je tady nový,
s nikým se nebaví...“
A pak potkal Romy.
Hned za další měsíc,
stopadesát tisíc,
dali mu na příslib:
„Domek bude váš“!
Říkanka o dědkovi pokračuje smutně prozaickým příběhem.
Jednou odpoledne v roce 2009 jdu takhle se synkem po dědině a potkám známého. Říká: „Už to víš? Do dědiny se nám nastěhovali cigáni! Nejdřív jich přijelo 5, další den 10 a teď jich je 30 v jednom domečku!“.
O kus dál další zpravodaj hlásí: „Je to hrůza, to tak přece nesmíme nechat, musíme s tím něco udělat!“.
Byl jsem na tu „hrůzu“ zvědavý, ale nemusel jsem dlouho čekat: druhý den ráno jeli Romové autobusem do městečka. Slušně a čistě oblečení – několik dětí a máma. Když jsem přišel na zastávku, všichni slušně pozdravili. Zdravili vždycky, na rozdíl od většiny bílých dětí, která nezdraví nikdy a nikoho.
Oproti předpokladům nepokrytě rasistické části obyvatel se život v dědině k horšímu nezměnil. Romské děti si brzo našly kamarádky a kamarády, jejich rodiče si práci nenašli, přiřadili se k 12% nezaměstnaných, resp. pokud je pravda, že romský otec měl invalidní důchod, pak také (odhadem) k 70% důchodců žijícím v naší dědině. Zkrátka – taková normální rodinka.
Stížnosti na přistěhování Romů časem utichly, jenom občas se známí z městečka soucitně zeptali, jak se nám žije v novém sousedství? Trpělivě jsem pokaždé vysvětlil, jak se věci mají, ale dobré zprávy nemají tu průraznost špatných.
Pak v září 2010 rodina zmizela. Na webu městečka se objevil dotaz sousedky „přes cestu“:
Rómská komunita Nevšová
Lenka Puškárová | 23.7.2010 10:42:21
Vážený pane starosto,
před 4 lety jsem zakoupila k rekreačním účelům domek v Nevšové.Do doby než se nastěhovala do exekučního domu č.113 romská rodina,víkendové pobyty a celé prázdniny byly pro moji rodinu odpočinkovými chvílemi...
Odpověděl: Ing. Jaroslav Končický, starosta | 2.9.2010 20:56:49
Dobrý den. Velmi se tazatelce omlouvám, že jsem velmi dlouho neodpovídal. Důvod je jednoduchý - problém bylo nutno prostě vyřešit. Dnes už můžu s úlevou jak Vám, tak všem (zejména Nevšovjanům) říct - je hotovo, problém je vyřešen. A také se omlouvám za podstatné zkrácení dotazu - máte pravdu, tahle problematika je totiž velmi palčivé téma. To je jistě vidět i z odpovědi:-) Děkuji za pochopení.
A ve Zpravodaji 10/2010 na straně 2 v rubrice „Ptají se lidé“ se objevily další informace:
Kam zmizela romská rodina z Nevšové?
Nezmizela, přestěhovala se. Romská rodina, na kterou se ptáte, žila v domě č. p. 111 v poměrně neutěšených podmínkách. Špatný je také stavebně-technický stav domu. Myslím, že v současné době je celá tato záležitost dořešena. Romové nalezli svůj další domov mimo území města, dům by měl v nejbližší době získat do vlastnictví jeden z místních obyvatel, který jej hodlá zdemolovat a na jeho místě vystavět nový rodinný dům. Vzhledu Nevšové tento krok zcela jistě prospěje.
To, co se stalo romské rodině (naletěli podvodníkovi, neměli práci), stává se běžně i v rodinách bílých.
Proto bych rád poprosil všechny bílé spoluobčany, aby si příště odpustili rasistické řeči o cigánech a apriorní odsudky.
pátek 1. října 2010
úterý 21. září 2010
Slavičín - Baník 5:4 na penalty
Fotbal byl pěkný, ale ještě větší sranda byla s baníkovci v buse do Slavičína:
Autobus najíždí na kopec Obětová (CHKO Bílé Karpaty, 511 m.n.m.)
Autobus najíždí na kopec Obětová (CHKO Bílé Karpaty, 511 m.n.m.)
Fanoušci:
On1: „Kurva my jsme na horách!“
On2: „To sou Beskydy, p.čo!“
Všichni: „Beskyde, Beskyde...“
„Pane řidič, jeď, hop hop hop!“
Pokřik: Baník Ostrava (cca 10x)
"Katovice, Katovice, ..."
"Baníčku my jsme s Tebou, neopustíme Tě"
"Už je to kousek, takže:
Baníčku my jsme s Tebou, neopustíme Tě
nikdy Tě nezradíme, ..."
(Zastávka Petrůvka)
(pokřik na vystupující slečnu): "Nevystupuj, pojď s nama na fotbal
Ty jsi dobrá, pojď s nama!"
Řidič: "tady jedů ludé nadělaní z práce, jestli chcete dělat bordel, tak si vystupte"
Slavičín:
Všichni: "Už jsme tady! Už jsme tady!"
On1:"Tak teď nás můžeš vyrazit!"
neděle 29. srpna 2010
Trhání mandlí - doslov
Ráno po trhání mandlí bylo už dobře. Měli jsme štěstí. Jiní rodiče ho ale neměli:
Matky, doktorky, doktoři, neblbněte! Nosní mandle stejně většinou dětem dorostou do původní velikosti, tak proč je trápit operací a riskovat? Nebo myslíte, že dnešní doktoři jsou chytřejší než Bůh nebo evoluce ?
- Po rutinní operaci mandlí skončil tříletý chlapec s trvalým poškozením mozku
- Jediný syn zemřel při operaci mandlí
- Mladík z Vlašimi zemřel po banální operaci mandle
Matky, doktorky, doktoři, neblbněte! Nosní mandle stejně většinou dětem dorostou do původní velikosti, tak proč je trápit operací a riskovat? Nebo myslíte, že dnešní doktoři jsou chytřejší než Bůh nebo evoluce ?
sobota 28. srpna 2010
Relativita: žert nebo švind?
Článek o rychlosti Boha ve mně vyvolal potřebu nastudovat pořádně odvození dilatace času dle Einsteinovi teorie relativity.
Při snaze pochopit důvod omezení rychlosti světla na hodnotu c ve všech vztažných soustavách (nezávisle na jejich rychlosti) mně zabrzdily články Louise Essena - člověka, který vymyslel a sestrojil atomové hodiny, redefinoval standard pro jednotku času a vymyslel a realizoval nejpřesnější měření rychlosti světla ve vakuu. Tento pán neuvěřil jedinému tehdy známému důkazu Einsteinovi dilatace času, který byl proveden pomocí atomových hodin přemisťovaných v letadlech kolem země a jeho články si můžete přečíst zde:
V tomto obrázku je znázorněn pohyb světelných hodin, lépe to znázorňuje tento aplet : Světelné hodiny.
Einstein předpokladá, že rychlost světla nemůže překročit hodnotu c. Pokud ale statický pozorovatel vidí paprsek světelných hodin putovat po dráze D, která je delší než skutečná dráha L, a pokud paprsku přiznáme rychlost c, pak ale paprsek uvnitř pohybujících se hodin buď nemá rychlost c, nebo - pokud má také rychlost c, musí čas ubíhat uvnitř letících hodin jinak = pomaleji.
Při snaze pochopit důvod omezení rychlosti světla na hodnotu c ve všech vztažných soustavách (nezávisle na jejich rychlosti) mně zabrzdily články Louise Essena - člověka, který vymyslel a sestrojil atomové hodiny, redefinoval standard pro jednotku času a vymyslel a realizoval nejpřesnější měření rychlosti světla ve vakuu. Tento pán neuvěřil jedinému tehdy známému důkazu Einsteinovi dilatace času, který byl proveden pomocí atomových hodin přemisťovaných v letadlech kolem země a jeho články si můžete přečíst zde:
- Time for reflection - kapitola Relativity
- RELATIVITY - joke or swindle?
- Relativity and time signals
- The special theory of relativity: a critical analysis
V tomto obrázku je znázorněn pohyb světelných hodin, lépe to znázorňuje tento aplet : Světelné hodiny.
Einstein předpokladá, že rychlost světla nemůže překročit hodnotu c. Pokud ale statický pozorovatel vidí paprsek světelných hodin putovat po dráze D, která je delší než skutečná dráha L, a pokud paprsku přiznáme rychlost c, pak ale paprsek uvnitř pohybujících se hodin buď nemá rychlost c, nebo - pokud má také rychlost c, musí čas ubíhat uvnitř letících hodin jinak = pomaleji.
pátek 27. srpna 2010
Trhání mandlí
Dnes kolem 12:00 náš synek podstoupil trhání mandlí. Pod celkovou narkózou, narozdíl ode mne před 30ti lety. Já jsem to měl "zaživa" a bez umrtvení, svázaný kazajkou k židličce. Byl to podraz, hrozná bolest, krev všude kolem... Poslali mně tam, protože jsem měl prý pořád rýmu. Mandle mi vytrhli, ale ... rýma nezmizela. Zmizela, až když jsem v ke konci ZŠ začal víc sportovat a spát pod otevřeným oknen.
Každý rozumný člověk ctí zásadu "neopravuj, co je dobré". Bohužel, manželku jsem nepřesvědčil. "Paní doktorka to přece říkala!".
Do nemocnice jsem odvážel zcela zdravého, silného chlapečka (od 3 let lyžuje, jezdí na kole, miluje bazény...), ale 4 hodiny po operaci, když už byl hodinu vzhůru, byl úplně zničený - neudržel se na nohách, potil jak se při horčce, napolykaná krev mu v žaludku dělala převraty. Chlapeček na vedlejší posteli sice vypada o poznání líp, možná proto, že to ze sebe vyzvracel. Možná se rajského plynu nenadýchal tolik, možná ho líp snáší.
Náš synek teď spí, snad se to do rána zlepší.
Každý rozumný člověk ctí zásadu "neopravuj, co je dobré". Bohužel, manželku jsem nepřesvědčil. "Paní doktorka to přece říkala!".
Do nemocnice jsem odvážel zcela zdravého, silného chlapečka (od 3 let lyžuje, jezdí na kole, miluje bazény...), ale 4 hodiny po operaci, když už byl hodinu vzhůru, byl úplně zničený - neudržel se na nohách, potil jak se při horčce, napolykaná krev mu v žaludku dělala převraty. Chlapeček na vedlejší posteli sice vypada o poznání líp, možná proto, že to ze sebe vyzvracel. Možná se rajského plynu nenadýchal tolik, možná ho líp snáší.
Náš synek teď spí, snad se to do rána zlepší.
čtvrtek 26. srpna 2010
Rodinný rituál potravinové soběstačnosti: zemáky 2010
Na každoročním rituálu sázení a sklízení brambor nejvíce vnímáme, jak je rok krátký. Minulou sklizeň pamatuju, jako by to bylo minulý týden - a už jsme zase na poli s motykama.
Je to rituál, neboť pěstování brambor se sklizní v rozsahu 8-16 pytlů ročně je po ekonomické stránce nesmysl. Pokud bychom započítali náš čas, náklady na pořízení vyorávače, projetý benzin a náklady na pořízení sadby, vyšlo by kilo těch našich zemáků velmi draho. Letos se urodilo velmi málo - je mokro a zemáky hnijí. Bude to tak 8 pytlů.
Je to ale jedna z mála příležitostí, kdy se rodina sejde v prostředí, kde nic (TV, PC, jiní lidé, ...) nemůže rušit vzájemnou komunikaci. A tak si 3 hodiny v kuse povídáme uprostřed tiché přírody. Že na pozadí naplníme pár pytlů zemáku, to už je jen malý bonus.
Je to rituál, neboť pěstování brambor se sklizní v rozsahu 8-16 pytlů ročně je po ekonomické stránce nesmysl. Pokud bychom započítali náš čas, náklady na pořízení vyorávače, projetý benzin a náklady na pořízení sadby, vyšlo by kilo těch našich zemáků velmi draho. Letos se urodilo velmi málo - je mokro a zemáky hnijí. Bude to tak 8 pytlů.
Je to ale jedna z mála příležitostí, kdy se rodina sejde v prostředí, kde nic (TV, PC, jiní lidé, ...) nemůže rušit vzájemnou komunikaci. A tak si 3 hodiny v kuse povídáme uprostřed tiché přírody. Že na pozadí naplníme pár pytlů zemáku, to už je jen malý bonus.
sobota 7. srpna 2010
Budeme mít v Evropě další genocidu?
Žijeme v Evropě. Krásný kus země, kolébka západní civilizace...a také místo několika velmi nedávných genocid.
Doufám, že žádná další genocida zde již nenastane.
Ale vždy, když si přečtu jakýkoli článek a jakoukoli diskusi o muslimské imigraci do Evropy, mám obavy, že zde genocida nastat může, dokonce ještě za našeho života: genocida muslimů.
Hned vzápětí se vrhnu na studium historie. Neboť současný stav pramení z procesů, z nichž některé jsou až stovky let staré. Povaha lidí se za tu dobu téměř nezměnila, bohužel ale máme mnohem efektivnější nástroje k páchání hromadného násilí a zla.
Dnes máme studium historie jednodušší, web je čím dál bohatější studnice vědomostí. Výborné stránky o holokaustu v češtině nabízí Institut Terezínské iniciativy. Také se můžete ponořit do historie islámu v Evropě a pokud jste moraváci/slováci, určitě vás určitě zaujmou i články "Turci na Moravě a turecké války" a "Turci na Slovensku".
Můj osobní názor na budoucnost islámu v Evropě je takový, že černé scénáře "islamizace Evropy" se nenaplní. Spíše budeme (spíš už jsme) svědky krvavého zápasu dvou extrémů: islamismu a anti-islamismu. Tento zápas nebude mít vítěze: kde je násilí, není dobro.
V nejhorším případě tento zápas vyvrcholí další genocidou. Už dnes je vidět, že historie největší evropské genocidy - holokaustu - se za začíná opakovat. Nyní jsme jakoby ve 20. letech 20. století, kdy ještě v Německu nebyl u moci Hitler a Židé téměř ve všech evropských státech zažívali dříve nebývalou svobodu a prosperitu.
Srovnání samozřejmě není uplně 100%, protože židé v Evropě žili po staletí, zatímco muslimská imigrace probíhá zatím jen několik desítek let (viz např. historie turecké mešiny v Německu). Díky rychlým a levným dopravním prostředkům ale muslimská imigrace pokračuje řádově rychleji, než v historii ta židovská.
Co je podobné, je uzavřenost a vyhraněnost jejich společenství. Za opuštění islámu muslimům hrozí smrt, podobně i u ortodoxních židů je opuštění víry horší než smrt (viz Ivan Olbracht - O smutných očích Hany Karadžičové). Přesto, že mnoho židů se snažilo o asimilaci, v globále byli stále vnímání jako "ti druzí" - existovala tedy klasifikace "my" a "oni", která je 1. předpokladem genocidy.
Dalo se tomu zabránit? Určitě ano, ale především na straně židů: museli by se průběžně asimilovat skrze manželství s členy původního obyvatelstva. A v zemích, které jsou z více než 90% procent křesťanské, by s velkou pravděpodobností museli i změnit nebo opustit svoji víru. Takto fungují imigranti všech národností ve světě a jiná cesta není. Protože ten, kdo přichází do cizí země a chce v ní žít, musí se asimilovat - přijmout jazyk, zákony i kulturu hostitelské země. V některých zemích i víru. Nesmí se snažit v cizí zemi vytvářet "osamocené ostrovy" paralelního národa s jinými zvyky, jinou morálkou a jinou kulturou. Takové chování vytváří v původních obyvatelích strach z neznámého. Mezi odlišitelnými skupinami také vzniká soupeření o společné zdroje a pokud je nedejbože "cizí" skupina úspěšnější (což židé často byli), pak je zle. Protože většina nakonec vždycky vyhraje!
Historie s muslimy se opakuje také proto, že po válce byla veškerá vina za evropský antisemitismus přehozena na nacisty. Antisemitismus všech obyčejných lidí byl jedním šmahem zapomenut: to ne my, to oni (nacisti). A s ním byly zapomenuty také všechny výše uvedené důvody, které k antisemitismu vedly.
Evropa se nenaučila asimilovat své menšiny. Tam, kde jsou menšiny, tam je zle pořád. Viz IRA, ETA, Jugoslávie, Kosovo. Odmítejme ale "bílou vinu". Asimilace nemůže být založena na toleranci většiny, ale na povinnosti: musí být ze zákona povinná, bez prokázání asimilace s okolní populací by nikdo neměl dostat evropské občanství. To, že se někdo narodí v Evropě, nesmí být poukázkou k občanství, pokud neumí evropský jazyk, kulturu, zákony. Pokud se tu někomu nelíbí a bude to demonstrovat tak, jako to dělají muslimové při svém volání po šárii, nechť je mu občanství (a výhody z něj plynoucí) odebráno!
Řešení od-islamizace Evropy, které navrhují mnozí diskutéři na stránkách jako eurabia.cz, je prý jednoduché: neasimilova(tel)né muslimy vrátit zpět do jejich zemí. Bohužel jim nedochází, že muslimů v Evropě je už víc, než židů před 2. světovou válkou. A že vystěhování takového množství lidí je nereálné.
Když tak čtu jejich argumentaci, doporučil bych jim přečíst si protokol konference z Wannsee - stačí nahradit slovo "žid" slovem "muslim" a máte zde kompletní manuál, jehož uplatnění vám zaručí bezplatnou účast na nejbližším soudu kvůli zločinům proti lidskosti. Pokud vám tedy nevadí, že budete sedět na lavici obžalovaných
Jaké je moje řešení?
Jasně, přísnější imigrační politika, s tím ale obyčejný člověk moc neudělá. Co ale můžeme (aspoň někteří) dělat je snažit se vzdělávat muslimy, kteří už tu jsou: muslimům musíme vysvětlit naši historii, především to, že Evropané sice nemají po 2. světové válce chuť válčit a zabíjet, ale jinak už tisíce let dokazují, že není ve světě krvavějších šelem. A že pro muslimy v Evropě není jiná cesta, než asimilace.
Pokud cítíte, že naše budoucnost je ohrožena muslimy nebo islámem popř. že nechcete být nečinnými diváky další evropské genocidy, je potřeba si uvědomit, že součástí té budoucnosti jsme my všichni. A to, co děláme nebo neděláme teď.
Doufám, že žádná další genocida zde již nenastane.
Ale vždy, když si přečtu jakýkoli článek a jakoukoli diskusi o muslimské imigraci do Evropy, mám obavy, že zde genocida nastat může, dokonce ještě za našeho života: genocida muslimů.
Hned vzápětí se vrhnu na studium historie. Neboť současný stav pramení z procesů, z nichž některé jsou až stovky let staré. Povaha lidí se za tu dobu téměř nezměnila, bohužel ale máme mnohem efektivnější nástroje k páchání hromadného násilí a zla.
Dnes máme studium historie jednodušší, web je čím dál bohatější studnice vědomostí. Výborné stránky o holokaustu v češtině nabízí Institut Terezínské iniciativy. Také se můžete ponořit do historie islámu v Evropě a pokud jste moraváci/slováci, určitě vás určitě zaujmou i články "Turci na Moravě a turecké války" a "Turci na Slovensku".
Můj osobní názor na budoucnost islámu v Evropě je takový, že černé scénáře "islamizace Evropy" se nenaplní. Spíše budeme (spíš už jsme) svědky krvavého zápasu dvou extrémů: islamismu a anti-islamismu. Tento zápas nebude mít vítěze: kde je násilí, není dobro.
V nejhorším případě tento zápas vyvrcholí další genocidou. Už dnes je vidět, že historie největší evropské genocidy - holokaustu - se za začíná opakovat. Nyní jsme jakoby ve 20. letech 20. století, kdy ještě v Německu nebyl u moci Hitler a Židé téměř ve všech evropských státech zažívali dříve nebývalou svobodu a prosperitu.
Srovnání samozřejmě není uplně 100%, protože židé v Evropě žili po staletí, zatímco muslimská imigrace probíhá zatím jen několik desítek let (viz např. historie turecké mešiny v Německu). Díky rychlým a levným dopravním prostředkům ale muslimská imigrace pokračuje řádově rychleji, než v historii ta židovská.
Co je podobné, je uzavřenost a vyhraněnost jejich společenství. Za opuštění islámu muslimům hrozí smrt, podobně i u ortodoxních židů je opuštění víry horší než smrt (viz Ivan Olbracht - O smutných očích Hany Karadžičové). Přesto, že mnoho židů se snažilo o asimilaci, v globále byli stále vnímání jako "ti druzí" - existovala tedy klasifikace "my" a "oni", která je 1. předpokladem genocidy.
Dalo se tomu zabránit? Určitě ano, ale především na straně židů: museli by se průběžně asimilovat skrze manželství s členy původního obyvatelstva. A v zemích, které jsou z více než 90% procent křesťanské, by s velkou pravděpodobností museli i změnit nebo opustit svoji víru. Takto fungují imigranti všech národností ve světě a jiná cesta není. Protože ten, kdo přichází do cizí země a chce v ní žít, musí se asimilovat - přijmout jazyk, zákony i kulturu hostitelské země. V některých zemích i víru. Nesmí se snažit v cizí zemi vytvářet "osamocené ostrovy" paralelního národa s jinými zvyky, jinou morálkou a jinou kulturou. Takové chování vytváří v původních obyvatelích strach z neznámého. Mezi odlišitelnými skupinami také vzniká soupeření o společné zdroje a pokud je nedejbože "cizí" skupina úspěšnější (což židé často byli), pak je zle. Protože většina nakonec vždycky vyhraje!
Historie s muslimy se opakuje také proto, že po válce byla veškerá vina za evropský antisemitismus přehozena na nacisty. Antisemitismus všech obyčejných lidí byl jedním šmahem zapomenut: to ne my, to oni (nacisti). A s ním byly zapomenuty také všechny výše uvedené důvody, které k antisemitismu vedly.
Evropa se nenaučila asimilovat své menšiny. Tam, kde jsou menšiny, tam je zle pořád. Viz IRA, ETA, Jugoslávie, Kosovo. Odmítejme ale "bílou vinu". Asimilace nemůže být založena na toleranci většiny, ale na povinnosti: musí být ze zákona povinná, bez prokázání asimilace s okolní populací by nikdo neměl dostat evropské občanství. To, že se někdo narodí v Evropě, nesmí být poukázkou k občanství, pokud neumí evropský jazyk, kulturu, zákony. Pokud se tu někomu nelíbí a bude to demonstrovat tak, jako to dělají muslimové při svém volání po šárii, nechť je mu občanství (a výhody z něj plynoucí) odebráno!
Řešení od-islamizace Evropy, které navrhují mnozí diskutéři na stránkách jako eurabia.cz, je prý jednoduché: neasimilova(tel)né muslimy vrátit zpět do jejich zemí. Bohužel jim nedochází, že muslimů v Evropě je už víc, než židů před 2. světovou válkou. A že vystěhování takového množství lidí je nereálné.
Když tak čtu jejich argumentaci, doporučil bych jim přečíst si protokol konference z Wannsee - stačí nahradit slovo "žid" slovem "muslim" a máte zde kompletní manuál, jehož uplatnění vám zaručí bezplatnou účast na nejbližším soudu kvůli zločinům proti lidskosti. Pokud vám tedy nevadí, že budete sedět na lavici obžalovaných
Jaké je moje řešení?
Jasně, přísnější imigrační politika, s tím ale obyčejný člověk moc neudělá. Co ale můžeme (aspoň někteří) dělat je snažit se vzdělávat muslimy, kteří už tu jsou: muslimům musíme vysvětlit naši historii, především to, že Evropané sice nemají po 2. světové válce chuť válčit a zabíjet, ale jinak už tisíce let dokazují, že není ve světě krvavějších šelem. A že pro muslimy v Evropě není jiná cesta, než asimilace.
Pokud cítíte, že naše budoucnost je ohrožena muslimy nebo islámem popř. že nechcete být nečinnými diváky další evropské genocidy, je potřeba si uvědomit, že součástí té budoucnosti jsme my všichni. A to, co děláme nebo neděláme teď.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)